UAZ Hunter na expedici do Mongolska

UAZ Hunter,  7 zemí, 55 dní, 19 000 km. To jsou stručná fakta, vypovídající o cestě z Prahy do Ulánbátaru a zpátky. Jenže na východě nejsou všude jen běžné silnice. Například průměrná rychlost jízdy z Ulánbátaru do Tašanty byla 23 km/h - zkuste si představit cestování 5 dní touto zemí. Jak říká pan Makový, prostě nádhera.  

Cesta  začínala v Praze. Odtud UAZ Hunter Hardtop směřoval do našeho střediska v Radíkovicích a následně na severovýchod. Projel Rigou v Lotyšsku, ruským městem Pskov, známém svými speciálními jednotkami Specnaz.

 S panem Makovým a jeho ženou směřoval černý vůz do hlavního města, do Moskvy. Taková zajímavost, po Moskvě musíte jezdit minimálně 90 km/h, jinak se nechytáte. Co Rus, to rozený závodník.

Následovalo hlavní město Tatarstánu, Kazaň. Dále Ufa a přes Ural do města nedávno proslaveného meteoritem, do Čeljabinsku. Když jedete přes Ural, je to jako by jste jeli přes trochu větší Šumavu. Kopce jsou jen malinko vyšší a především táhlejší.

Pak už sibiřská města Išim, Omsk, Novosibirsk, Krasnojarsk, Irkutsk a kolem Bajkalu do Ulan-Ude. Tam zatočila posádka na jih, směr mongolská hranice. Prvním cílem v Mongolsku bylo hlavní město Ulánbátar. Tuto 9 000 km dlouhou cestu zvládli za 13 dní.

V Ulánbátoru tři týdny odpočívali a poté se vydali na zpáteční cestu. Z hlavního města jeli severní cestou směr Altaj, přes Lůn, Bulgan, Muren, Ulángom do Tašanty, kde je přechod do Ruska. Z celkových 1 700 kilometrů Mongolskem jsou asfaltové cesty jen na 200 km. Zbytek tvoří kamení, štěrk, hlína. Proto měl Hunter po celou cestu mongolským severem snížen tlak v pneumatikách na 1,4 Mpa.

Provoz na těchto cestách je minimální. Jedno auto potkáte i za několik hodin. Průměrná rychlost jízdy byla 23 km/h. U jezera Úreg Núr, nedaleko Altaje, přespali v nadmořské výšce 2 237 metrů. Tento úsek cesty byl z celé expedice nejkrásnější a nejlepší.

Přes pohoří Altaj se pokračovalo do Novosibirsku, přes Omsk, Išim, Čeljabinsk a Ufu do Volgogradu. V tomto městě, dříve známém jako Stalingrad, je památník bojů o Stalingrad, známý jako Mamajevova mohyla, jehož součástí je monumentální socha "Matka vlast volá" s celkovou výškou 85 metrů.

Z "města hrdiny" se pokračovalo rovinami do Machačkaly v Dagestánu. GPS cestou ukazovala nadmořskou výšku dokonce - 19 m. V jeden den se posádce povedlo posnídat v Machačkale, obědvat v Grozném, hlavním městě Čečenska a večeřet ve Vladikavkazu v Severní Osetii.

Čečenské hlavní město Groznyj není vůbec hrozné. Po dvou válkách (druhá skončila v roce 2000), bylo město nově postaveno a v současnosti je to nejmodernější město v Rusku. Vzniklo mnoho nových domů, obchodních center, hotelů, víceproudových silnic s minimálním provozem a kvalitním asfaltem. Vše je jednoduše nové a hezké.

Ze severokavkazských republik posádka pokračovala směr Krasnodar a Azovské moře. Po krátkém odpočinku a koupání u moře pokračovala na Krym trajektem přes Kerčský průliv. Cesta přes Ukrajinu byla nejhorším úsekem cesty, čistý asfalt sporadicky, většinou silnice samá díra. Místy se jelo přes asfaltové oraniště rychlostí 5-10 km/h.

Samostatnou kapitolou jsou policisté a policejní kontroly. V Rusku, někde na Urale, chtěl policista za dopravní přestupek (předjíždění na plné čáře) pokutu nejprve 5 000 rublů, což asi odpovídalo ruskému zákoníku. Při rozhovoru naznačoval, že by se spokojil s úplatkem 2 000 rublů. Po delším přemlouvání se spokojil s 500 rubly do kapsy. Zlom nastal, když se dozvěděl, že rozhovor je nahráván. Dělal sice ramena, ale ve výsledku změknul.

V Čečensku jsou policisté naopak přátelští, ctí cizince. Na jedné křižovatce v Grozném, když řidič dle policisty nesprávně odbočoval a nedbal na pískání policisty, byl na další křižovatce zastaven jiným policejním vozem. Osádka očekávala, že si na nich druhý policista smlsne a už připravovala peníze. Jaké však bylo překvapení, když policista prohlásil "děngi něnádo" a řidiči pouze domluvil s tím, že cizinci jsou přeci jejich hosté a nebudou pokutovat hosta.

Na okraji Vladikavkazu vůz zase zastavil policista jen proto, aby poradil kudy jet dál. Takto by měla fungovat policie - poradí, poskytne informace, vybídne k opatrnosti. Proč pokutovat cizince, že někde špatně odbočil, když je to vlastně můj host.

Podobně jako ruský policista na Urale se zachovali i ukrajinští policisté v Chmelnickém, při odbočování UAZu z nesprávného pruhu. Chtěli si řidiče vzít do svého auta a pod pohrůžkou vysoké oficiální pokuty vyjednávat odměnu "za propuštění" pro sebe do kapsy. S tím si ale zkušený cestovatel hravě poradí a v podstatě na něm záleží, kolik jim přispěje. V tomto případě čekal policista ve svém autě na řidiče marně a nedošlo ani k náznaku sepisování protokolu. Po chvíli psychologické války, kdy zkušený cestovatel začal připravovat vařič na vaření kávy, přišel k autu druhý policista a veškeré doklady vrátil.

Cesta Ukrajinou vedla přes Cherson, Uman a Lvov do Polska. Jedna ze zastávek byla i ve vesnici Kalinivka u Zborova. Zde se nachází památník Československých legionářů. Poté se již směřovalo přes Polsko a Radíkovice domů do Prahy. Cesta zpět trvala 25 dní a UAZ při ní najel cca 10 000 km. 

Další fotografie z expedice si můžete také prohlédnout.

10.11.2013




Zpět na stranu Novinky

 
uaz UAZ GAZ LADA HONKER SPEC

provozováno na systému INET-CMS, vyrobil INET-SERVIS.CZ